Výlev třetí

5. března 2018 v 21:40 | Lyrithra |  Výlevy
Potřebuji pomoc. Je mi jedno jak. Je mi momentálně jedno úplně všechno. Ta prázdnota... Už ani nemám sílu skrývat deprese. Vyhýbám se lidem, abych nikomu nemusela nic vysvětlovat. Bez odpovědí nechávám všechny narážky, občas se jen nad tím tak opravdově pousměju. Mám přátelé i přítele, za které bych jinak byla ráda. Teď je mi to jedno. Nepomáhá mi nic. Knihy, filmy, dobré jídlo, hudba... Partnera nemůžu ani vidět, protože bych ho hned nechala, ačkoli vím, že jestli někdy zase budu mít city, vyčítala bych si to. Je mi jedno, kdo všechno bude vědět o mých stavech, o depresích... Stejně odpočítávám dny. Minimálně dalších 14 dní budu muset nějak přežít...Pak se konečně potkám s psychiatričkou. Smutné na tom je, že ti, co o tom ví, vidí právě v tom dnu naději pomoci... Když o to mě snad ani nejde. Chci pomoc, potřebuju ji, ale nejsem ochotná pro to cokoli udělat... Hlavně mě zajímá, co se mnou je. Ty komentáře, že takové stavy měl v mém věku taky... Vážně? Vždyť ani nevíš, o co go. Je to pubertou? Fakticky si to myslíš? V tom případě mám pubertu přesně od doby, kdy jsem nastoupila na gympl... Na ten osmiletý program, jak z člověka udělat buď robota anebo trosku. Gratuluju, povedlo se vám to...Myslela jsem si, že takhle mizerně mi bude vždycky jen po setmění, jako celý život, jenže poslední dobou je to i přes den. A je to náročné. Včera jsem byla s kamarádem v kině, v tu chvíli mi bylo dobře, film byl vážně pecka, po skončení si před kinem zapálil a navlékl na mě svou šálu, protože jsem se klepala zimou. Dokouřil a šel do hospody, já šla domů. Tancovala jsem si po ulici, zpívala si a byla šťastná. Město bez lidí je tak krásné...A pak jsem přišla domů a od té doby mi je zas takhle mizerně. Nechci mezi lidi, vyčerpává mě to.. Dneska jsem šla na autobus, poslouchala hudbu a zrak sklopený dolů. Sebemenší kontakt, i jen oční, mě vysiluje. Když se teď rozhlédnu po svém pokoji, všude se vidím. Támhle hraju na kytaru, támhle si čtu opřená o topení, támhle u stolu kutím, támhle ráda přemýšlím...A tady? Tady uprostřed pokoje se topívám v depresích...Prosím, nesuďte mě... Chci být šťastná, chci být vyrovnaná...Snažím se. Někdy se vážně snažím...Jenže momentálně se akorát uzavírám do sebe...A vím, že mi to vůbec nepomáhá...Ale teď je to jediný řešení,jak přežít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama