Tátova princezna? To těžko.

30. března 2018 v 2:09 | Lyritha |  Nezařazeno
Vždycky jsem si myslela,že rozvod rodičů vzal spíš ségru než mě. Přece jenom je to ona, kdo je z nás dvou starší a v té době to vnímal víc. Človíček ve 2 a půl letech má jiné starosti než pozorování vztahu jeho rodičů. Myslela jsem si, že to vzalo spíš ji i z toho důvodu, že v určité době přestala k tátovi jezdit, pokaždé, když ho jen viděla se rozbrečela a stejně tak se stalo, když kdekoli viděla nějakou svatbu.

Poslední dobou docházím k opačnému názoru. Tedy k tomu, že rozvod rodičů se podepsal spíše na mě. Jsem to já, kdo je schopný se rozbrečet při procházce parkem jen proto, že viděl, jak si nějaký muž hraje se svými dětmi. Nějaký všímavý a láskyplný táta... A koneckonců jsem to já, kdo je schopný se rozbrečet při očichávání "pracovního" trička mého přítele, protože mi to připomene muže, klasicky věčně zašitého v dílně. Mého tátu... Snad až v poslední době si uvědomuju všechny ty následky rozvodu, ať už přímé nebo nepřímé... Téměř každý den se sama sebe ptám, zda můj přítel bude dobrý táta. Zda je dobré si ho někdy vzít a zda je to vhodný muž na to, aby byl otec mých dětí.

Většina lidí se těší na své 18. narozeniny, že konečně budou moci legálně pít a řídit a podobně. Já ne. Já se těším na to, že si budu moct změnit jméno a nebudu potřebovat souhlas obou rodičů. Přece jenom, když se vaše rodiče rozvedou kvůli někomu třetímu a vy dostanete právě jeho jméno... Jméno toho třetího... A tak se celý život stejně asi budu ptát sama sebe, proč... Proč to do háje udělal... A stejně tak se nikdy nedozvím odpověď...

Doteď si pamatuju, jak jsme poprvé přijeli k tátovi a on nás seznamoval. Prohlásil něco ve smyslu, jak je to úžasný, že se jmenujeme stejně a měl z toho radost.

Nemám moc vzpomínek z útlého dětství, které by se týkaly táty. Jednou se mě můj přítel zeptal, zda si se mnou táta někdy hrál. Ani jsem nemusela přemýšlet nad odpovědí. To, jak si s námi "hrál" se odvíjelo od toho, co bavilo jeho. Takže nás brával na výlety do přírody, na motorku, ke kamarádovi na čtyřkolku, střílet ze vzduchovky do plechovek... Neříkám, že mě to nebavilo, ale zkrátka si myslím, že nás mohl zabavit jinak a mnohem lépe... Těžko říct, jak si ostatní tátové hráli se svými dcerami, to posoudit nemohu, protože to zkrátka nevím. Nejlepší ale stejně bylo, když jsme pařili na playstationu. To byla úplně jiná liga zábavy. Nejvíce jsme se ségrou milovaly Pac-Mana (hrály jsme verzi "Maze in Madness"). A pak jsme hráli ještě 101 dalmatinů, Spyrodráčka ( tzv. Spyrodragon), Bugs Bunny and Taz a další... A když jsme pak říkaly mamce, že jsme celé dva dny proseděly u playstationu, mínila se zbláznit... I pro ní to muselo být hrozně těžký, zvlášť nás tam potom pouštět.

Ač se snažím ty dávné křivdy nereflektovat do našeho vztahu, někde hluboko uvnitř mě to stále je a nikdy se toho asi už nezbavím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama