Strmilovské bunkry

27. července 2016 v 12:03 | Ms. ParaSherlock |  Výletování
Vyjela jsem na kole z mého domova,v mobilu stažených patnáct kešek. Nevěděla jsem,kolik ujedu km nebo v kolik se vrátím. Zkrátka to nějak mělo dopadnout. Nechávala jsem to náhodě,i když na náhody něvěřím.

Jezdila jsem hlavně po bunkrech kolem Strmilova. Tolik negativní energie na jednom místě...Naposledy jsem jí tolik cítila jen na Špilberku.(Když tedy pominu jednu osobu,do které jsem se později zamilovala,a tak jsem kvůli bezpečnosti, na ni použila pečeť.) Kopřivy,komáři,ostružiny,to všechny moje tělo snášelo oddaně,ale když mi byla zima i přes bundu a měla jsem hlad,to už byl trochu problém. Najednou si uvědomím,že už je skoro tma. Kouknu na své časoprostorové cibulovky,které nosím zavěšené na krku,neboť prostě steampunk a zjistím,že už bude po deváté. "A kruci!" - pomyslím si - "Nestihnu se do tmy vrátit domů..." Pomalu začínám panikařit. "Zbývá mi ještě bonusová keška. Už jen jedna! Mám dvě možnosti : A)pojedu domů a vrátím se za tmy B)pojedu ji najít,možná ji ani nenajdu,pojedu domů a přijedu za absolutní tmy... Nakonec volím třetí možnost. : "C)pojedu ji najít,prostě ji za každou cenu najdu a pak nějak dořeším situaci." A tak jedu a jedu...Jedu,šlapu jako když běhá křeček v biolampě na výrobu světla bez použití elektřiny a konečně jsem na místě. Mírně unavená zahodím kolo do křoví a běhám po lese ve tmě s GPS v mobilu. "Ou,jaksi mi tu lítá signál"..." ...Mám ji! Po chvilce nalézám kešku,dělám vše potřebné a.... "No jo,teď musím vyřešit situaci...Kdo je obětavej a má velké auto,kam se mi v klidu vejde i kolo,mamka a její kolo? Děda! Volám tedy dědovi!" A jak jsem si řekla,tak jsem udělala. Po chvilce,kdy jsem zjistila,že chtěl přijet k nám domů na kafe,jedu zase na kole. Na smluvené místo. Před strmilovský hřbitov. Potřebovala jsem na místo setkání nějaký plac na dědy velké auto,naše kola a tak a taky musel děda to místo znát. Lepší místo zkrátka nepřicházelo v úvahu.

Ano,mamka byla po celou dobu se mnou a nakonec jsem byla doma s ní i kolama kolem 23h a ještě jsme od dědy dostali řízky ze srnčího.

A proč jsem se o mamce zmínila až tak dlouho? O ni přece nešlo. Nechávala vedení celé naší výpravy na mně a tak jsem to řídila já. Klíčové bylo až potom to,že kvůli jí,tedy jejímu kolu,jsme potřebovali na stopro velké auto.

Prostor na fotky:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 27. července 2016 v 12:13 | Reagovat

Už jen podle fotek působí děsivě :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama